Elektronickým hitem v Československu se stala jednoznačně stavebnice Logitronik, která vyšla ve dvou verzích: Logitronik 1 a Logitronik 2 a ihned po uvedení na trh se stala oblíbenou hračkou nejen těch nejmenších, ale také řady dospělých. Stavebnice obsahovala elektronické součástky a základní desku, na které se pak sestavovaly elektrické obvody. Sloužila buď čistě pro zábavu nebo i jako výuková metoda ve školách, kroužcích či na pracovištích.

Kouzlem tohoto elektronického zázraku byl způsob, jakým působil na většinu dětí. Změnil jejich náhled na málo oblíbené předměty jako matematika a fyzika a otevřel jim tak spoustu možností ve světě techniky. I to nejmenší dítě se mohlo naučit zapojovat obvody a pochopit tak fyzikální principy, které později využilo v různých sLogitronik kitituacích.

Legendárním se stal zejména geniální systém propojování drátků zasunutím do pružinek, který se využívá do dnes v laboratořích vysokých či středních škol. Žádné pájení, kouř nebo smrad tento vynález nedoprovázely a tak byl Logitronik brzy v každé Československé domácnosti. Vše bylo rychlé, čisté, fungovalo bez problémů a nebylo nebezpečné.

V současnosti se mnoho těch patentů nebo chcete-li hraček, na světě nenachází a proto je vlastnictví Logitroniku bráno jako výsada. Většina přístrojů byla zničena zubem času a nesprávnou údržbou a skladováním a nemalé množství z nich bylo zničeno z jednoho prostého důvodu – zapomenout na Československo a vše, co se v něm událo. Existuje několik sbírek, které mají Logitronik jako své hlavní lákadlo, ale ty však patří nejčastěji soukromníkům, kteří na tento přístroj nedají dopustit a jeho sehnání je nyní téměř nadlidský výkon.

Pokud by se měla dnešní generace něco naučit od té minulé, měl by to být právě styl, jakým se bavily děti v Československu a jak se baví děti teď. Dřív všechny zajímalo jak věci opravdu fungují na rozdíl od současných dětí, které pouze pasivně konzumují a nezajímají se o to, co se ukrývá v jádru jejich chytrých telefonů či tabletů.